Den otevřených dveří v rozhlase - 2. část

20.08.2017

V první části zápisníku ze Dne otevřených dveří v Českém rozhlase na pražských Vinohradech jsem doputoval do vstupní haly historické budovy na Vinohradské třídě.

Ze vstupní haly se dalo jít samozřejmě i ven před budovu nebo navštívit studia S1 a S2 nebo navštívit Galerii a Muzeum Českého rozhlasu.

Já jsem se nejdříve vydal do studia S2 i když jsem chtěl navštívit původně S1, ale schylovalo se k živému vysílání Tobogánu. Do studia mohlo jen 100 diváků ale pak už nikoho nepouštěli během vysílání ven. Neměl jsem chuť se zúčastnit vysílán Tobogánu není to úplně můj šálek zábavy. Tak jsem si návštěvu S1 nechal ujít a navštívil jsem jí až odpoledne při druhém kole prohlídky. Tak jsem se vydal do druhého největšího rozhlasového studia na Vinohradech (tedy do S2). Čekal mě tam velký zážitek aniž bych to předem tušil vydržel jsem tak skoro celé natáčení pořadu Telefonotéka.

Do studia S2 jsem přišel akorát zrovna se začalo natáčet . (Telefonéku vysílá každý všední den stanice Vltava od 10 hodin.) Původně jsem si myslel že tam strávil jen chvilku a udělám si pár fotek a půjdu dál. Jak se pak ukázalo tak jsem se mýlil. Zažil jsem něco neskutečného, úžasný umělecký zážitek.

Když jsem si Telefonotéku pustil ze záznamu vysílanou v pondělí 12.6.2017, tak to už nebylo takové jako při živém natáčení. Hosté byli Tomáš Jamnik (violoncellista) a Hedvika Mousa Bacha (harfistka) jejích hraní bylo neskutečně úžasné a postupovalo člověku až do morku kosti. Hráli soudobou hudbu a mluvili o svém působení v zahraničí a i o tzv. domácích koncertech.

Ze studia S2 jsem zamířil do rozhlasového muzea a to jsem neměl "dělat" strávil jsem tam dopoledne více než 3,5 hodiny a dozvěděl jsem se několik zajímavostí a kuriozit. O některé se pokus podělit. Záměrně nebudu uváděl jména pracovníků kteří mě a návštěvníkům sdělil některé informace.

Jedem z mnoha zajímavých exponátů vystavení v muzeu rozhlasu je Blatnerfon, ale bohužel není v kompletním stavu. Samostatný záznamový stroj Blatnerfon se skládal ze dvou částí. V muzeu je jen jedna část a dá se říci že ta snad nejdůležitější (ale záleží z jakého uhlu se na to podíváme). V muzeu je jen mechanická část na nahrávání a přehrávání ocelového pásku. Elektronická část která všechny elektroimpulzy zpracovávala chybí. I samostatná mechanická část není kompletní chybí jí vnitřek a některé vnější části.

Blatnerfon alespoň jeho část umístěna v muzeu se dostal do rozhlasu kuriozní náhodou jinak by skončil ve šrotu. Nikdo nedokáže se stoprocentní jistotu říci, že se jedná o Blatnerfon , který používal Československý rozhlas. Ale podle všech poznatků, které mají někteří zaměstnanci archivu, tak se jedná o jeden z 5 strojů dodaných do rozhlasu ve 30.letech.

Další zajímavostí, kterou jsem se dozvěděl v muzeu je pojem "rozsypání pásek". Až do 10. června jsem to taky netušil. Pojem rozsypání pasek znamená, že pásek který za normální okolnostech drži navinutí na cívce, tak se jednotlivé otočky už nejsou přivinuty na předchozí m návinu. (Podobně jako když z cívky nití se vysune část nití a Vám nic jiného nezbývá než je opatrně rozmotat a znovu navinout.)

Rozhlasový technici z vysílacích nebo nahrávacích pracovišť vyprávějí o tom, když se takový pásek rozsypal tak se vyhodil z okna a ručně se znovu namotával. Podle vyprávění pamětníků na Vinohradech to nebyl problém ale v rozhlase v Karlíně občas někteří co pracovali i na Vinohradech zapomněli, že jsou v karlínském rozhlasu a vyhodili pásek z okna a pak pásky vysely na stromech. K rozsypanému pásku se váže ještě jedna příhoda. V době když ještě rozhlasový archív sídlil na zámku v Přerově nad Labem, tak se rozsypal pás Rusalka v esperantu. Pracovníci archívu rozmotávali po zámku 2 dny pásek a pak zas 3 dny pásek znovu namotávali.

Dále jsem navštívil ve vstupní hale na Vinohradské obdobně jako v loňském roce fotografa a nechal jsem si nechat momentku ze Dne otevřených dveří.

Než jsem opustil budovu na Vinohradské, tak jsem se podíval do největšího rozhlasového studia na Vinohradech (S1).

Před historickou budovou na Vinohradech byl zaparkovaný R-stream, ze kterého vysílal Radiožurnal a moderátoři si povídali s návštěvníky Dne otevřených dveří. Měl jsem to štěstí a viděl jsem i Lucii Výbornou, její hlas je ještě kouzelnější a lidštější v reálu než z rozhlasového éteru.

Na rohu ulic Vinohradská a Balbínova je prosklené studio Radia Wave, které jsem mimochodem také navštívil a k mému překvapení jsem se dozvěděl co vše vlastně Radio Wave vysílá. Krom moderní hudby vysílá i velmi zajímavé pořady o současné kultuře a umění .

Celé prohlídka komplexu budov Českého rozhlasu na Vinohradech se dala zakončit v ulici Balbínova kde byl nejdříve odpoledne program pro děli a pak podvečer a večer koncert obdobné hudby vysílané na Radiu Wave.

Závěrem musím shrnout, že i letošní pro mě celodenně dost náročný, ale stál za to a ani na okamžik jsem nelitoval a již teď se těším na příští rok.