Válka v Gaze se odehrává na dvou bojištích. Jedním je Blízký východ a tím druhým je půda desítek amerických univerzitních kampusů. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu. V USA je několik 1000 univerzit nebo podobných zařízení. Nepokoje odkazující na události za oceánem se týkají jen několika % z nich a evidentně jen menší části studentů. Současně jsou tyto události dostatečně výrazné na to, aby se staly předmětem pozornosti, i když jde vlastně více událost americkou než blízkovýchodní. A záleží samozřejmě také na úhlu pohledu, jestli za skandál považujeme policejní zásahy na univerzitní půdě nebo skutečnost, že tolik studentů přímo nebo nepřímo podporuje teroristické hnutí. Samostatnou kapitolou je pak problematická úloha, kterou sehrála vedení univerzit. Sami studenti, tedy ta jejich část, která se akcí účastní, se chápe jako progresivní síla, která bojuje proti údajné genocidě a cítí se oprávněna revolučně porušovat univerzitní i jiná pravidla. Současně se trochu paradoxně odvolávají na ústavně zakotvenou svobodu vyjadřování. Jejich oponenti tvrdí, že jde hlavně o šíření chaosu a vyjadřování nenávisti, že studenti nemají ponětí o situaci v Gaze a otroky opakují hesla, jejichž význam tak úplně nechápou. A že celá akce má trochu groteskní příchuť. Protestující jsou ochotni volat současně po příměří v Gaze i po intifádě, dovolávat se svobody projevu a umlčovat ty, kdo mají jiné mínění. Bojovat ve jménu feminismu a práv LGBTQ komunity a současně nosit palestinské nebo v případě dívek islámské šátky a označovat Hamas za revoluční a progresivní hnutí. Je pravděpodobné, že v některých případech se akce, které by za jiných okolností mohly být považovány za legitimní vyjadřování názoru, unesli nějací lidé v pozadí, možná napojení na islamistické organizace. Stanová městečka jsou podobně organizována, objevují se stejná hesla a mezi studenty se vyskytují lidé, kteří sami na univerzitě nestudují. Teprve v budoucnu se možná podaří odkrýt vše, co se dělo za kulisami. Jenže je také nepochybné, že část radikalismu je plodem dlouhodobého vývoje uvnitř samotných škol. K hnutí se hlásí i někteří profesoři včetně takových, kteří otevřeně chválil i události ze sedmého října. Gaza je chápána jako symbol i pro jiné druhy nespokojenosti s Amerikou, kapitalismem, ekologickou krizí nebo postavení menšin. Proto také někteří z protestujících strhávají americké vlajky, zatímco jiní studenti je brání. Kritici hnutí poukazují na to, že protestů se účastní velké % studentů z privilegovaného prostředí, zatímco ti ostatní hledí hlavně dokončit semestr a zajistit si financování dalšího studia. Pozorovatele na místě zaznamenali zvláštní jev, totiž pocit některých studentů, že oni jsou vlastně také Gaza, ne obležení nepřáteli na čelící hladomoru. Studentka Kolumbijské univerzity zcela vážně žádala pro své kolegy humanitární pomoc, což by za jiných okolností mohlo být považováno za hřích kulturní a propagace. A hlavně se dotknout skutečný Gaza nůž. Ne všude se situace vyhrotila k okupaci univerzit nebo jejich násilné vyklízení. Na Braunově univerzitě se protestující dohodli s vedením školy, že správní rada v říjnu projedná možnost stažení veškerých investic do izraelských společností. Bojkot všeho izraelského byl mezi požadavky i na řadě dalších škol. Objevila se srovnání s protesty z roku 968, kdy prarodiče dnešních studentů demonstrovaly proti válce ve Vietnamu nebo za občanská práva černochů. Možná platí Marxův postřeh, že historické události se odehrávají dvakrát jednou jako tragédie a podruhé jako fraška.