Často se mluví o tom, že provoz ekonomiky určován volným trhem. Zdaleka to však není pravda. Mimo jiné i z toho důvodu, že o jednom z důležitých parametrů množství peněz v ekonomice rozhoduje stát. Ve čtvrtek tedy ČNB snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu na 5,25 setin %. Tím se úrok už významně vzdálil sedmi procentní sazbě zavedené v těžkých časech vysoké inflace za rok. Ministerstvo financí oznámilo, že za 1. 4 měsíce letošního roku překročil deficit státního rozpočtu hranici 150 miliard korun. Jednoduchá interpretace takového postupu říká, že národní banka i finanční ministerstvo, tedy vláda, se snaží o dvě věci. Na jedné straně mají v úmyslu zvýšit objem peněz ekonomice, protože snižují úroky, za které si člověk nebo firma mohou půjčit. Přitom utrácejí víc, než vyberou na daních. Dá se to pochopit. Tuzemská ekonomika zažila čtyři roky krize. Nějak třeba zvýšením peněz v oběhu ji stát pomoci musí. Na druhé straně se ovšem centrální banka i vláda chovají opatrně. Úrokové sazby se snížily zas tak dramaticky zhruba na úroveň, na které se drží ve většině vyspělých států. Rozpočtový deficit je zase třetím nejvyšším dubnovým schodkem v historii, ale pořád je to o 50 miliard méně než loni. Toto opatrnost má své důvody. Stát má na starost ekonomickou stabilitu. Při této úloze v minulých letech selhali státní regulační orgány na celém světě, jestli se to tak dá říci. Při ekonomické krizi před rokem 2013 se Komerční banky dostávali až do pásma platební neschopnosti. Proto bylo třeba zásobu peněz obnovit. Vlády komerční bankéřům půjčovali, centrální banky zase držely úrokové sazby na nule. ČNB za stejným účelem dokonce oslabovala kurz koruny. Pak přišla další, tentokrát pandemická krize, kterou chtěli národní vlády překonat mohutnými dotacemi pro domácnosti i podniky. Ovšem když se intervence centrálních bank a národních vlád sečetli, v ekonomikách bylo najednou moc peněz a hospodářství vykolejil. O nečekaně vysokou inflací. Přitom v Česku byla v rámci EU druhá nejvyšší. Teď tedy musí stát objem peněz v ekonomice omezit. To znamená vyšší úrokové sazby a také vyšší daně, jak je přinesl konsolidační balíček. Zároveň to ovšem nesmí přehnat, aby se tímto zbrzdil ekonomický cyklus mířící k prosperitě. Vypadá to tedy v případě vlády i centrální banky nanejvýš polovičaté řešení. Jenže obě státní instituce stojí před delikátním úkolem promyšlenou regulací objemu peněz přispět ke stabilitě hospodářství. A to ve chvíli, kdy inflace možná jen na chvíli usnula a prosperita se ještě neprobudila. Vykřičené přirovnání o jízdě na hřbetu tygra je tady na místě.