Když premiér Petr Fiala oznámil, že Česko chce být prostředníkem při zajištění chybějící munice pro Ukrajinu, iniciativa se setkala ve světě s velkými pozitivním ohlasem. K ČR se připojila asi 20 zemí včetně Kanady nebo Nizozemska. Slovenská vláda zaujala odmítavé stanovisko, když řekla, že Slovensko se k českému projektu nepřidá. Premiér Robert Fico zastává názor, že vláda nebude z vlastních zdrojů dodávat Ukrajině munici nebo zbraně, protože tím se podle jeho názoru jen prodlužuje válka a lidské utrpení. Byla by to ostuda, kdyby to tak zůstalo, uvedli v reakci na to organizátoři občanské iniciativy mír Ukrajině, kteří zorganizovali na Slovensku sbírku svépomocí. Jsou totiž přesvědčeni, že stanovisko Ficovy vlády neodpovídá postoji většiny obyvatel v zemi. Za sedm dní se jim podařilo shromáždit více než 3 miliony eur, tedy přes 75 milionů korun. Ohlas na sbírku ukazuje, že velkému počtu obyvatel Slovenska záleží na tom, aby se Ukrajina dokázala vůči agresorovi ubránit. Slovensko jako přímý soused Ukrajiny by případně mohl být vystaven většímu riziku, pokud by se naplnily nejkrizovější scénáře a Ukrajina by svůj zápas o svobodu a nezávislost prohrála. Mít za vlastní hranicí imperiální Rusko, které může mít chuť pohltit další státy. To není pro Slovensko dobrá perspektiva. Není ani tak důležité, kolik peněz na nákup munice se touto občanskou Sb. vybere. Daleko významnější je, že slovenská občanská společnost je něčeho takového, jako je mohutná veřejná sbírka, vůbec schopna, že se necítí být v defenzivě po dvojích volbách, které krátce za sebou nedopadly podle jejich představ. A také v situaci, kdy se zatím naplňují negativní scénáře, jak se vládní moc pokouší získat pod kontrolu klíčové složky státu, aby mohla s jejich pomocí případně umlčet své odpůrce. Ať už bude sbírka na nákup munice pro Ukrajinu sebevětší, se slovenskou vládou to podle všeho nepohne. Ve vztahu k Ukrajině zůstane vládou dvou tváří. Jednak bude dál tvrdit, že je věrná slibu, že nedodá ani jeden náboj na Ukrajinu. Na druhé straně ale nechá soukromé zbrojní firmy dál vydělávat na zbrojních kontraktech. Při logice fungování stran, které tvoří současnou vládní koalici, by vůbec nepřekvapovalo, pokud by nakonec od těchto firem čekali vděk v podobě peněz na příští volební kampaň. Není také vyloučeno, že se budou postavy jako šéf vládní národní strany Andrej Danko chlubit, jak se díky vládě podařilo oživit slovenský zbrojní průmysl a dostat ho opět na úroveň, na které byl naposledy ještě před rokem 1989. Snad nic by nevyjadřovalo stav, v jakém se nachází slovenská společnost, lépe než taková rozpolcenost.